bubnů
Stavba bubnu od lubu k blánědřevo, hrana, napínání, ladění
Grebrantura je nezávislý redakční projekt o tom, jak vzniká bubnové těleso a proč zní tak, jak zní. Rozebíráme jednotlivé kroky stavby: ohýbaný luby z dýhy i vysoustružený masiv, volbu dřeviny, poměr hloubky a průměru, tvar hrany, na které dosedá blána, i celý napínací systém nad ní.
Texty vycházejí z běžné dílenské praxe stavby bicích a rámových bubnů. Nejde o katalog nástrojů ani o návod ke koupi. Zajímá nás vztah mezi konstrukčním rozhodnutím a výsledným zvukem — tedy proč se stejný průměr chová jinak při jiné hloubce, proč ostrá hrana zvýrazní vyšší složky tónu a co se stane s odezvou, když se obruč místo lisované použije litá.
Ruční opracování dřeva v dílenském prostředí. Tematický ilustrační snímek; nejde o zachycení konkrétní osoby ani akce spojené s projektem Grebrantura.
Luby z ohýbané dýhy a z celistvého masivu
Luby, tedy válcové těleso bubnu, se dnes staví dvěma zavedenými způsoby. První vychází z několika vrstev dýhy slepených do sebe a vytvarovaných na kruhové formě. Vrstvy se kladou střídavě, obvykle tak, že se směr vláken vnitřní a vnější vrstvy liší; tím se rozloží pnutí a válec drží tvar i po letech změn vlhkosti. Počet vrstev bývá od čtyř do zhruba deseti a přímo souvisí s tloušťkou stěny: tenčí těleso se snadněji rozezní a dává teplejší, kratší tón, silnější stěna posiluje hlasitost a udržuje výšku i při vyšším napětí blány.
Druhý způsob vychází z jednoho kusu dřeva. Buď je válec vysoustružen z kmenového špalku, nebo je slepen ze svislých segmentů či ze štaflí naskládaných do prstenců a teprve pak vysoustružen. Masivní těleso má spojitá vlákna po obvodu, takže se chová jako jednolitá rezonanční skořepina — doznívání bývá delší a výrazněji zabarvené, zato je stavba citlivější na sezónní pohyb dřeva a vyžaduje pečlivé vysychání materiálu ještě před opracováním.
Mezi oběma přístupy neexistuje lepší a horší varianta. Ohýbaná dýha nabízí stabilitu, opakovatelnost a menší hmotnost. Masiv dává jednotlivému kusu individuální charakter, který se ale hůř replikuje. Rozhodnutí padá už na začátku stavby, protože z něj vyplývá tloušťka stěny, způsob upevnění kování i to, jak bude možné vybrat hranu.
Na co se dívat u hotového lubu
- Kruhovitost měřená alespoň ve třech osách, ideálně u obou okrajů zvlášť.
- Stejná tloušťka stěny po celém obvodu — nerovnoměrnost se projeví při ladění.
- Čistý, nepřerušený lepený spoj bez vzduchových kapes mezi vrstvami.
- Kolmost obou hran vůči ose válce; zkosené těleso nikdy neladí čistě.
- U masivu absence trhlin vybíhajících od dřeňových paprsků.
Dřeviny a jejich vliv na barvu tónu
Dřevo netvoří tón samo o sobě — ten vzniká na bláně. Ovlivňuje ale, které složky rozkmitané blány se v tělese udrží a které se rychle vytratí. Rozhodující jsou hustota, tuhost a vnitřní tlumení materiálu. Hustší a tvrdší dřeviny propouštějí více vysokých složek a působí ostřeji, měkčí a pórovitější dřeviny je pohlcují a nechávají vyniknout základnímu tónu.
- Javor
- Vyrovnaný průběh spektra s dobře čitelným středem. Bývá volbou tam, kde má buben znít použitelně v širokém rozsahu ladění, bez výrazného posunu k jednomu okraji.
- Bříza
- Přirozeně zdůrazněné výšky a spodek při potlačeném středu. Tón působí sevřeněji a ohraničeněji, doznívání je kratší.
- Buk
- Vyšší hustota, hlasitější a přímočařejší projev s pevným základem. Těleso je znatelně těžší.
- Mahagon a příbuzné tropické dřeviny
- Teplejší zabarvení s důrazem na nižší složky a s měkčím náběhem tónu.
- Topol a lípa
- Nízká hmotnost a silné vnitřní tlumení. Krátká, tlumená odezva; často se používají jako vnitřní vrstvy vícevrstvého lubu.
- Dub
- Tvrdý, hlasitý a soustředěný zvuk s rychlým náběhem; obtížnější na ohýbání kvůli tuhosti a pórovité struktuře.
U vícevrstvých lubů rozhoduje kombinace. Vnitřní vrstva se podílí na charakteru odrazu uvnitř tělesa, vnější vrstva ovlivňuje především vyzařování a vzhled. Praktický rozdíl mezi dvěma dřevinami je vždy menší než rozdíl mezi dvěma způsoby ladění téhož bubnu — dřevo posouvá výsledek v mezích, které předtím vymezila geometrie tělesa a blána.
Průměr a hloubka tělesa
Průměr určuje především základní výšku tónu. Větší blána kmitá pomaleji, takže výsledek leží níž; menší průměr posouvá tón vzhůru a zároveň zkracuje doznívání. Průměr je také jediný rozměr, který nejde po dokončení nijak upravit, proto se volí jako první.
Hloubka pracuje jinak. Neurčuje výšku tónu, ale to, jak se tón chová v čase. Mělčí těleso reaguje rychleji, náběh je ostřejší a projekce směrem od nástroje výraznější. Hlubší těleso potřebuje o něco delší čas, než se rozezní naplno, zato dává plnější spodek a delší doznívání. Uvnitř hlubokého válce navíc vzniká delší vzduchový sloupec, který se podílí na tom, jak spolu obě blány komunikují.
Poměr obou rozměrů se v praxi popisuje jako průměr × hloubka. Jakmile se hloubka blíží průměru, tón začíná působit uzavřeněji a hůř se prosazuje v hlasitém prostředí. Naopak výrazně mělčí poměr dává hlasitý, ale méně nosný zvuk. Většina zavedených rozměrů se pohybuje mezi těmito krajnostmi právě proto, že jde o kompromis mezi rychlostí odezvy a objemem tónu.
U rámových bubnů s jednou blánou se logika mírně mění: hloubka rámu tam určuje hlavně to, kolik vzduchu se za blánou stlačí, a tím i míru tlumení při hře dlaní. I několik centimetrů rozdílu je slyšet.
Výběr sedla a profil hrany lubu
Hrana je místo, kde se blána dotýká dřeva, a je to nejcitlivější detail celé stavby. Určuje, kolik energie zůstane v bláně a kolik přejde do tělesa. Vybírá se obvykle na frézce s vodicím pravítkem nebo na soustruhu, po jednotlivých průchodech a s kontrolou na rovné desce — hotová hrana musí po celém obvodu ležet v jedné rovině bez viditelné mezery.
Profil se popisuje úhlem zkosení a polohou vrcholu, tedy nejvyššího bodu, kterého se blána dotýká. Čím ostřejší kontakt a čím blíž je vrchol vnějšímu okraji, tím méně blána doléhá na dřevo a tím jasněji a déle zní. Zaoblený vrchol posunutý dovnitř zvětšuje dosedací plochu, tón zkracuje a zaobluje.
Obvyklé varianty profilu
- Oboustranné zkosení s vrcholem uprostřed — vyrovnaný, univerzální projev.
- Zkosení s vrcholem posunutým k vnějšímu okraji — otevřenější, delší doznívání.
- Zkosení s vrcholem posunutým dovnitř — kratší, sušší tón s nižším podílem alikvót.
- Plná kulatá hrana — široký dotyk, tlumený a teplý zvuk, snadné ladění do nízkých poloh.
- Ostrý úhel bez zaoblení — maximální jas, ale vyšší nároky na přesnost roviny.
Poslední krok je vždy lehké zaražení ostré špičky velmi jemným brusivem. Cílem není profil změnit, ale zabránit tomu, aby hrana prořezávala blánu při vyšším napětí. Vnitřek hrany se obvykle zbaví otřepů a zůstává hladký, aby po nasazení blány nevznikaly nepravidelné body kontaktu.
Přírodní kůže a plastové blány
Přírodní blána z vydělané kozí, telecí nebo jelení kůže má nestejnoměrnou tloušťku a reaguje na vlhkost vzduchu. Ve vlhku povoluje a tón klesá, v suchu se stahuje a stoupá. Právě tato proměnlivost je u ručních bubnů často žádaná: kůže má měkčí náběh, bohatší střed a hraje odlišně podle toho, kde a jak silně se jí dotknete. Vyžaduje ale trvalé dolaďování a nesnáší dlouhé vystavení sálavému teplu.
Plastová blána z polyesterové fólie je rozměrově stálá a při stejném napětí drží tón bez ohledu na počasí. Vyrábí se v jedné nebo dvou vrstvách, s hladkým i matným povrchem a případně s vloženým tlumicím prstencem nebo bodovým zesílením uprostřed. Jednovrstvá tenká fólie zní otevřeně a citlivě, dvouvrstvá potlačí vyšší složky a zkrátí doznívání.
Praktické rozdíly
- Stabilita ladění: fólie drží, kůže se mění s prostředím.
- Barva tónu: kůže má nepravidelnější spektrum, fólie je předvídatelnější.
- Životnost: fólie se opotřebí v místě úderu, kůže spíš vytahá a ztenčí.
- Údržba: kůži je třeba po hře uvolnit, fólii stačí zkontrolovat a otřít.
- Nasazení: kůže se často napíná mokrá a musí se nechat vyschnout na tělese.
Volba blány mění výsledek víc než volba dřeviny. Než se sáhne po jiném tělese, vyplatí se vyzkoušet jiný typ blány na tom stávajícím — rozdíl bývá okamžitě slyšet a je vratný.
Detail obruče a napnuté blány. Tematický ilustrační snímek bez vazby na konkrétní osobu či dílnu.
Obruče, kování a napínací systém
Napětí se na blánu nepřenáší přímo, ale přes obruč. Její tuhost proto spoluurčuje, jak se blána chová u okraje. Lisovaná obruč z plechu je pružnější, mírně se přizpůsobí a dává měkčí okrajový tón. Litá nebo frézovaná obruč je tuhá, drží tvar a udržuje ladění stabilnější, zvuk okrajových úderů je ostřejší a hlasitější.
U bubnů s přírodní kůží se často používá dvojice prstenců: vnitřní, na který je kůže přehnutá a přišitá, a vnější, který ji přitlačuje. Napínání pak obstarává provazový systém vedený do písmene V nebo Y, případně kovové šrouby s očky.
Kování se na luby kotví přes co nejmenší dosedací plochu, ideálně s podložkou, která zabrání otlačení laku. Každý přidaný kus kovu odebírá tělesu část volného kmitání, proto se počet napínacích bodů volí podle průměru a ne podle vzhledu.
- Menší průměry vystačí se šesti body, větší potřebují osm až deset.
- Závity se udržují lehce namazané, aby šly dotahovat plynule.
- Podložky mezi šroubem a obručí snižují opotřebení a nechtěné rachocení.
- Provazový systém se před hrou dopíná postupně po celém obvodu, ne po jedné straně.
Ladění blány po jednotlivých bodech
Blána zní čistě tehdy, když je napětí ve všech bodech kolem obruče stejné. Jednotlivý napínací šroub totiž neovlivňuje celou blánu rovnoměrně — nejvíc působí na výseč přímo pod sebou a na bod naproti. Ladění proto není otáčení jedním směrem dokola, ale postupné vyrovnávání protilehlých dvojic.
- Blánu položte na hranu a obruč nasaďte tak, aby všude ležela rovnoměrně; šrouby dotáhněte jen prsty.
- Postupujte křížem, ne po obvodu: po každém bodu přejděte na protilehlý.
- V prvním kole dotahujte po malých krocích, nejvýš o půl otáčky najednou.
- Až blána získá základní napětí, uprostřed ji stiskněte dlaní a napětí usaďte; zvuk krátce klesne, to je v pořádku.
- Poklepejte prstem asi pět centimetrů od každého šroubu a poslouchejte výšku v tomto bodě.
- Bod, který zní níž než ostatní, mírně dotáhněte; bod, který zní výš, o stejný díl povolte.
- Kolo opakujte, dokud nejsou všechny body slyšitelně stejné. Teprve pak posuďte tón uprostřed blány.
- Chcete-li celkově výš nebo níž, projděte celý obvod stejným krokem u všech šroubů naráz.
U bubnů se dvěma blánami se každá ladí zvlášť a teprve pak se posuzuje jejich vzájemný vztah. Spodní blána naladěná výš než vrchní zkracuje doznívání a zvedá odezvu, naladěná níž prodlužuje tón a přidává spodek. Stejné napětí obou blan dává nejdelší a nejvíc rezonující zvuk, který ale nemusí vyhovovat v hlasitém prostředí.
Pokud se bod nedaří srovnat ani po několika kolech, obvykle nejde o ladění, ale o mechanickou příčinu: nerovnou hranu, deformovanou obruč, zadřený závit nebo blánu s vytaženým okrajem.
Povrchová úprava tělesa
Povrchová úprava má dvě role: chránit dřevo před vlhkostí a otěrem a zároveň co nejméně zasahovat do jeho kmitání. Tenká, pružná vrstva ovlivní zvuk minimálně; silná, tvrdá vrstva těleso mírně ztuží a potlačí nejjemnější složky doznívání.
- Olej a olejovosková směs — zdůrazní kresbu dřeva, zůstává prodyšná, snadno se obnovuje, ale hůř odolává vlhkosti.
- Šelak — velmi tenký film s hlubokým leskem; citlivý na alkohol a teplo.
- Vodou ředitelný lak — dobrá odolnost při rozumné tloušťce vrstvy, minimální zápach při zpracování.
- Dýhování a fólie — vzhledová vrstva na vnějšku vícevrstvého lubu; při větší tloušťce už se projeví i na zvuku.
Vnitřek tělesa se u vícevrstvých lubů obvykle jen zbrousí a ponechá bez nátěru nebo se opatří velmi tenkou vrstvou. U masivu se vnitřek často olejuje, aby dřevo přijímalo vlhkost rovnoměrně z obou stran a válec se nekroutil.
Hrana samotná se nikdy nelakuje do vysoké vrstvy. Lak by změnil profil, kterého se blána dotýká, a zároveň by se v místě kontaktu odíral. Ošetřuje se tenkým olejem nebo voskem, případně zůstává holá.
Péče o nástroj a výměna blány
Dřevěné těleso se hůř vyrovnává s prudkými změnami než s trvalým prostředím. Nejčastější poškození nevzniká hrou, ale skladováním u topení, v autě nebo ve vlhkém sklepě. Rozumná vlhkost vzduchu a stálá teplota udrží kruhovitost lubu i tvar hrany déle než jakákoli údržba povrchu.
Pravidelná kontrola
- Otřít blánu i luby suchou látkou, bez rozpouštědel.
- Zkontrolovat dotažení kování a stav podložek.
- Prohlédnout blánu proti světlu — hledáte vytažené místo u okraje.
- Ověřit, že obruč leží rovnoměrně a nikde nepřečnívá.
- Zkontrolovat hranu na rovné desce, jestli nikde nevzniká mezera.
- U přírodní kůže po hře napětí mírně uvolnit.
Kdy blánu vyměnit
- V místě úderu je viditelně vytlačená prohlubeň nebo prošoupaná vrstva.
- Blánu už nelze vyrovnat — jednotlivé body zůstávají různě vysoké i po několika kolech.
- Okraj se u obruče vytahuje nebo se odděluje od hliníkového prstence.
- Tón se po naladění během několika minut sám propadá.
Postup výměny
- Šrouby povolujte křížem po malých krocích, aby se obruč nezkroutila.
- Sejměte obruč, blánu i podložky a odložte spojovací materiál na jedno místo.
- Očistěte hranu a zkontrolujte ji na rovné ploše.
- Očistěte a lehce namažte závity v kování.
- Nasaďte novou blánu, vystřeďte ji a obruč dotáhněte nejprve jen prsty.
- Nalaďte po bodech podle postupu výše a po několika hodinách ladění zkontrolujte znovu — nová blána se ještě usazuje.
Kontakt a povaha projektu
Grebrantura je informační a redakční projekt. Publikuje výhradně texty o stavbě, seřizování a údržbě bubnů; neprodává nástroje, neposkytuje placené služby ani nezprostředkovává objednávky. Materiály jsou volně přístupné a stejné pro všechny návštěvníky.
Máte-li dotaz k obsahu, upozornění na nepřesnost nebo návrh na téma, které by stálo za rozpracování, napište na [email protected]. Podrobněji o projektu píšeme na stránce O projektu.